Zloději a piráti – hrdinové nové doby

Zloději a piráti – hrdinové nové doby

Jiří Walker Procházka

„Člověk myslí, Bůh se směje,“ říká se často. Mnoho spisovatelů, hudebníků a nakladatelů zná toto heslo v aktualizované podobě: „Autor tvoří, zloděj se směje.“ Nemluvím o zlodějích, kteří vám ukradnou automobil nebo peněženku. Ti totiž bývají za své prohřešky zpravidla potrestáni. Mluvím o současných „hrdinech“ doby, kteří kradou v měřítku tak velkém, že se jejich zlodějiny berou jako norma.

„Kdo nekrade, okrádá rodinu,“ tvrdilo se za socialismu. A fungovalo to, bohužel. Internetoví piráti si toto heslo upravili v duchu dnešní doby: „Kdo nekrade autorská díla, okrádá sám sebe.“  A funguje to, bohužel. Když už jsme u těch zlodějů, dnes se dokonce místo „okrást“ označuje tento trestný čin eufemistickým „upirátit“. Není to roztomiloučké?

Proč jsem článek o zlodějích uvedl tak veselým pirátským úvodem? Odpovím otázkou: Znáte člověka, který je bezmocný tak, že se v určité situaci už jen zoufale směje? Nestěžuje si, nekleje, nehrozí. Jen se směje a navrch přidá kapku sarkasmu. Co mě ale hodně znepokojuje, jsou názory některých lidí, kteří krádež autorského díla považují za běžnou. Kupodivu, v tomto amorálním segmentu čtenářů a posluchačů vůbec nehraje roli věk.

Když jsem tyto inovované komunistické praktiky (všechno je všech a každému podle jeho „pirátských“ potřeb) rozebíral na různých setkáních nebo panelových diskuzích, protichůdné názory na tuto zlodějinu rezonovaly napříč generacemi. Znám mlaďase (jak jim s láskou říkám), kteří si měsíčně platí rocková internetová rádia. Je to pár peněz měsíčně a pro ně je to samozřejmé. Vím o fanoušcích, kteří si zakoupí papírovou knihu i e-book, aby podpořili svého oblíbeného autora nebo vydavatele. Znám spoustu lidí v produktivním věku, kteří „pirátství“ (čteme to stále jako „sprostou zlodějinu“ podporovanou legitimní politickou stranou) jednoznačně odsuzují. A tím jsem ve výčtu kladných zpráv skončil.

Ulož to!

Namísto úvah o tom, jak kradou ostatní a jak to považují za samozřejmé, uvedu pár příkladů, které se dají vysledovat na sociálních sítích. Zejména na Facebooku, na němž pirátství a podpora zlodějství autorských děl přímo kvete. Českým autorům a autorkám běžně chodí na jejich FB stránky dotazy tohoto typu (a fakt si nevymýšlím): „Moc se mi líbí, jak píšete! A prosím vás, kdy už bude vaše poslední kniha na Uložto?“

Na Facebooku vzniká a vzniklo mnoho skupin věnujících se literatuře. V názvech těchto virtuálních společenství jsou klíčová slova jako „literatura“, „knihy“ nebo „čteme“ apod. Vypadá to nádherně. Tolik lidí má zájem o literaturu! Autorovo srdce plesá. I srdce vydavatele se raduje. (Sám píšu třicet let beletrii a tři roky vydávám audioknihy českých autorů). Srdce ovšem jásá do té doby, než si pod každým pátým příspěvku přečtete: „Prosím vás, nevíte, kde bych si to mohl stáhnout?“ A překvapený autor zjistí, že v následujících komentářích tazatelka obdrží pět odpovědí s odkazem na pirátské kopie.

Nejčastějším argumentem obhájců zde popisovaných krádeží (jde o díla podléhající autorskému zákonu) je tato kouzelná věta: „Stačí si na to úložiště napsat a oni to vymažou.“
Ano, vím to už mnoho let. V praxi to vypadá takto: Na každém z mnoha úložišť objevím naši audioprodukci. Skoro kompletní. Vynechám skutečnost, že pirátské weby mají na jednu knihu / audioknihu formulář na dvě stránky. Vyplním tedy dvacet formulářů. Jak dlouho to trvá, si asi umíte představit. Vzápětí mi přijde dvacet potvrzení, že „ten a ten soubor byl smazán a děkujeme za spolupráci“. Jdete zkontrolovat vámi zaslané odkazy na kradená díla – a vskutku, vše je vymazáno! Radost vám vydrží asi hodinu, než tam přičinlivý fanoušek vaši knihu nasdílí znovu.

Závěr tohoto veselého povídání bude docela jednoduchý. V důsledku výše napsaného autoři přestanou psát, vydavatelé vydávat a piráti nebudou mít co krást. A my ostatní? My se nových děl oblíbených autorů již nedočkáme, protože spisovatelé (hudebníci), redaktoři, jazykoví korektoři, grafici, výtvarníci i vydavatelé přijdou o obživu. Jsem přesvědčený, že zloděj knih – naučený, že vše je zadarmo – úplně v pohodě přepadne a okrade nevidomého. Ten se totiž taky nemá jak bránit. A něco ukrást je přece normální.
Chtěl bych být na závěr optimistický, a tak uvedu často citovanou větu vítězky jakékoliv soutěže krásy: „ Ze všeho nejvíc si přeji světový mír.“ Já samozřejmě taky. A o něco míň zlodějů, ale to je stejná utopie jako onen světový mír.

Jiří Walker Procházka

Patří ke kmotrům české akční fantastiky, který svou tvorbou zasáhl do všech fantastických žánrů. Přes třicet let se věnuje psaní kyberpunku, sci-fi, fantasy, hororů, a jak sám s oblibou říká, i mnoha „dalších obskurností“. Se svojí ženou Klárou Smolíkovou se věnují psaní detektivek pro dětské i dospělé čtenáře. Jejich román Mrtvá šelma se zasloužil o znovuvzkříšení české detektivky a dokázal, že v tomhle žánru nemusí hrát druhé housle za severskými autory. V roce 2014 založil s režisérem Radkem Volfem audiovydavatelství Walker & Volf, které se zaměřuje na převod špičkových českých a slovenských děl v žánrech sci-fi, fantasy nebo hororu do zvukové tvorby, stejně tak se věnují tvorbě audioknih z původních českých detektivek.

Článek byl vydán v únorovém čísle časopisu Komora.cz, který je vydáván ve spolupráci s Hospodářskou komorou ČR, ročník 18, č. 2 / 2017, str. 66.

Článek je zveřejněn se souhlasem autora pana Jiřího Walkera Procházky a se souhlasem šéfredaktorky časopisu Komora.cz, paní Dagmar Klimovičové.

Článek je dostupný zde: http://www.komora.cz/aktualni-zpravodajstvi/casopis-komora-cz/aktualni-cislo/